3/4 - text

everything is new but 3/4. http://34.sk english

Lidské vlnìní v digitálním matrixu
Prázdná vlna, její koøeny a jiná elektronická zvuková dobrodružství
pavel klusák

Kdy a jak se pøihodilo, že elektronika se stala nejen souèástí komerèního “syntezátorového” popu, ale i alternativy, avantgardy, progresivní hudební scény? Snad tu hrál roli tøesk nìkolika zásadních inspirací a pøíznivých momentù. Jedním mohla být osa Cage – Eno, která akcentovala možnost techniky a nahrávacího studia jako nástrojù pro skladatele, pøedevším však stála za generativní hudbou (autor není odpovìdný za hudbu, ale jen za její výchozí podmínky, tedy, øeèeno s Enem, nepìstuje ideální strom, ale pouze pøipraví semeno): takový postoj se víc než hodí pro dialog se stroji, které napùl poslouchají a napùl mají vlastní povahu a rozmary. Vedle rozvoje hudební a nehudební techniky sílila i zøejmost, že obraz vytváøený pøístrojem je pøímá metafora pro stav svìta; jak technika stárla, zároveò zaèal èlovìk cítit i její pøesahovou dimenzi, oprostil ji od obrazu odlidštìní a uvidìl ji jako integrovanou souèást svìta, ve kterém žijeme. A pak pøišla devadesátá léta s boomem smyèkované a sekvenèní taneèní hudby, kde stroje urèovaly zvuk, rytmy, strukturu i vyznìní. Byla otázka èasu, kdy se ke scénì jednoduchých øešení zaène vymezovat vrstva tvùrcù. Nic tak neinspiruje, jako když vidíte, že byste nìco svedli lépe, osobitìji, s hlubším smyslem, bez nešastného obcházení podstaty.

Stroje rozdìlují

Jsou tvùrci, kteøí s pøíchodem k technice zapomenou, co do tohoto okamžiku chtìli, a zamìstnají se tím, že absorbují její schopnosti, jsou ale i takoví, kteøí si drží svùj pøístup a pouze ho prolnou se svìtem pøístrojù: podstatné je, že úspìch v tvorbì vede obìma cestami. Jsou ti, kteøí skrze digitální matrix manipulují samply (tedy zvuky našeho svìta, vzniklé mimo pøístroje, zachycené vìtšinou – ta nostalgie! – starým dobrým mikrofonem), a pak ti, kteøí se drží syntetizovaného zvuku, vzniklého èistì v oscilátorech nebo digitálních procesorech. Pohled mezi aktuální podnìtné tvùrce ale ukazuje, že se tu vyhraòuje ještì jiná zásadní dichotomie. Vyostøuje se polarita mezi tìmi, kteøí tíhnou k mylnosti, chaotiènosti a nepravidelnosti vlastní èlovìku, a mezi tìmi, kteøí pøejímají èistý, nerušený øád pøíslušející ideálnímu stroji. Urèitì to neznamená, že tu proti sobì stojí zastánci èlovìka a stroje, jde o hlubší a obecnìjší pøíslušnost k principùm, promítaným do formy i obsahu. Ale polarita “èistého” dala v poslední dobì vzniknout pozoruhodné komunitì elektronické scény.

Onkyo: hýbejte hlavou!

Vznik scény Onkyo (japonsky “zvuk”, ale prý i s konotacemi výrazu ozvìna) podnítila krom jiného specifická situace Japonska jako technologické velmoci. Bìhem devadesátých let se tu mezi progresivisty vydestilovala skupina tvùrcù, kteøí se soustøedí pøedevším na èistý zvuk a jeho základní aspekty: je pøitom zajímavé, že navazují nejen na povìstnou japonskou noise-scénu, ale i na jazzovou a nadstylovou improvizaci. Mezi recenzemi v tomto èísle jsou pøedstaveni i Toshimaru Nakamura a Sachiko M, v obou pøípadech muzikanti, kteøí ke své dnešní vyprázdnìné hudbì došli delším vývojem. Nakamura opustil kytaru ve prospìch hry na mixážní pult: “Když spojíte výstup mixu se vstupem, udìlá se smyèka, spustí zpìtná vazba. Jakmile byste ji nijak nekontrolovali, zaène se zvìtšovat a rozjede se až do obrovského, øvavého noise. Ale mùžete ji subtilními operacemi na mixu ovládat. Každý knoflík na ovládací desce, jehož se dotknete, nìco promìní. Dala by se tak hrát i melodie.” Nakamura, který se døív staral o avantgardní a improvizaèní koncerty v baru Aoyama, usiluje o hudbu prostou exprese a emoce: jemné praskání z hlubin mixážního pultu je pro nìj nenáhodnou reakcí uprostøed svìta zahlceného informacemi. “Trochu to vypadá, jako bych poøád øíkal ne. Všechno je malé, titìrné, nebo ne. Se svým minimalem jsem pøešel na minimum ve všem. Hraju v malých obsazeních pro malé publikum. Nejsem pøedplatitel novin, nemám televizi. Ale stejnì poøád pøichází pøíliš informací. Musím øíkat ne. Takže nejspíš je to jakýsi postoj.” Sachiko M, døív èlenka Yoshihidových Ground Zero, dnes manipuluje s prázným samplerem, vyluzujícím jen modifikované sinusoidy. Èiní tak tøeba v duu Filament s Otomem Yoshihidem, pøípadnì v duu s výše zmínìným Nakamurou. Extrémnì vysoké tóny èistého zvuku jsou opravdu pronikavé a pøes svou “základní” podstatu ne vždy pøíjemné: jeden z recenzentù velkého britského turné Japanorama pøes své nadšení uvedl, že ho ze Sachiko M rozbolela hlava a pár hodin nepøestala. Mimochodem, i na britských koncertech Sachiko M pobízela publikum, aby si “vytvoøili svùj vlastní mix” pohyby hlavou ze strany na stranu: pøi sebemenší zmìnì místa èlovìk opravdu slyší tohle vlnìní trochu jinak.

Právì tohoto efektu využil i Ryoji Ikeda ve svém projektu Matrix (for rooms), který vyšel na pøelomu roku u labelu Touch a aktuálnì je nominován na hudební cenu rakouského festivalu Ars Electronica. Ikeda pouští do prostoru statickou a zároveò nepøetržitì jemnì modifikovanou hladinu zvuku: hraje se tu s filtry a rezonancí, takže jakmile se naladíme na správné dávkování informací, hodinová suita se stane permanentnì promìnlivou strukturou, u níž si uvìdomujeme mnohost aspektù, skrze nìž se promìòuje. Zároveò je to intenzivní zážitek veliké porce èistì syntetického zvuku, který sice není transparentnì nepøíjemný, ale svou umìlost jasnì pøiznává. Neménì podnìtný je druhý, radikálnì jiný disk: tady Ikeda utkal fantastickou sí z digitálních bodových zvukù, jež posbíral na samém okraji slyšitelného a vnímatelného spektra. Je tu hluboký, jakoby srdeèní tlukot, ale je tu i vysoký signál jako od zapnuté televize, elektrostatický praskot, mlaskavé poruchy z oblasti digitálního industrialu... I tady je ale konstantou Ikedovy hudby nelidská vyèištìnost, virtuálnost, pøedkládá se tu spíš matematický model než artefakt, pøedmìt nebo souèást našeho svìta. Jednoznaèný rytmus navazuje na techno, ale tanèit na Ikedùv Matrix by bylo jako recitovat logaritmické pravítko. Pøesto jde nepochybnì o tvorbu, v naší souèasné situaci výstižnou a inspirativní. Ústøední periodikum souèasné hudby The Wire prohlásilo Matrix za jeden z deseti nejpodstatnìjších titulù roku 2000 bez ohledu na žánry.

Historie na závìr

Zmatek ve chronologii? Ale jistì – vždy právì až na základì souèasného probuzení elektronické scény nastal oživený zájem o historickou kapitolu v elektronice. Málokoho z pøíznivcù postbeatové a postjazzové alternativy ještì nedávno napadlo, že by se mohl propojit s postavièkami, které buï patøily spíš do akademického svìta, anebo byly takovými outsidery, že ani milovníci outsiderù neodhadli spøíznìné duše. Tím pádem se do diskuse znovu dostali pozoruhodní “maverickové”, jak se øíká svérázným povahám v angloamerickém svìtì. Raymonda Scotta pøipomnìl svìtu jazzový klarinetista Don Byron na albu Bug Music, kde hraje jeho spletitì nakomponovaný jazzový doprovod ke kresleným groteskám. Scott pozdìjí zaèal systematicky experimentovat s možnostmi poèítaèových zdrojù zvuku: loòská reedice nahrávek Manhattan Research Inc. (u Basta Rec.) pøináší kolekci jeho skladeb z padesátých a šedesátých let (69 reklam, koláže, sónické experimenty), v nichž jsou využity pamìtihodné zvuky proudící ze Scottových vynálezù: Clavivox, Circle Machine, Bass Line Generator, Electronium, Bandito The Bongo Artist... Patina tehdejšího sci-fi futurismu je dnes dùstojným partnerem pro konceptualisty a tvùrce osobní hudby. Z akademického prostøedí vyšel tøeba norský Arne Nordheim, jehož pøekvapivì komunikující skladby reeditoval podnìtný label Rune Grammophone, který je zároveò svìøil k reedici Geiru Jenssenovi, tedy projektu Biosphere. Dodnes èinný je jeden z pionýrù elektronického experimentu v Americe, Morton Subotnick. New World Records nedávno s ohlasem vydali jeho kultovní skladbu Silver Apples of the Moon. Stojí za zmínku, že Silver Apples byli pùvodnì témìø užitkovou skladbou, demonstrující možnosti syntezátoru Buchla Modular Series 200, dnes jsou ale poslouchány jako suverénní hudba. Takové reinterpretace jsou dnes bìžné, a užiteènì zbavují myšlení úzkého pøístupu. Zábavné a pøínosné je tøeba èíst v seriózním kontextu dnešní docenìní Giorgia Morodera – skladatele a producenta, který položil základy celé scény disco a pøi tom odkryl principy a dobovì spoleèenské akcenty, které jsou ve høe dodnes. V Moroderovì dobì ale existovaly i soubory ponoøené plnì do experimentù s tehdejšími moogy: americké trio Mother Mallard, jehož album Like A Duck To Water (1974 – 1976) právì vyšlo v reedici u Cuneinform Records, je jedineèný dokument o sekvenèní hudbì kdesi mezi Reichem, emocí zbaveným Jarrem a jazzrockovými fúzemi sedmdesátých let – to vše podpoøené armádou tehdejších strojù (viz obrázek), v mnohém složitìjších než jsou ty dnešní (jak tøeba vzpomíná vedoucí MM David Borden, ladìní moogù bylo citlivé na momentální teplotu ovzduší...). Mimochodem, je skvìlé pozorovat, že po celou dobu jde a zároveò vùbec nejde o elektroniku – spíše o jakési ideje, které propojují matrix souèasného svìta s dávným, až mýtickým myšlením. Na letošním barcelonském festivalu Sónar, nejzásadnìjším festivalovém, veletržním i diskusním centru elektroniky dnes, vystupuje mimo jiné Terry Riley – jeden z prvotních minimalistù, jehož tvorba sice využívá elektroniky, ale není to její výsostný znak – Riley spíš možná pøedjímá urèité ideje, které byly a jsou pro scénu podstatné. Jeho blízcí kolegové, tøeba La Monte Young s Tonym Conradem a mladým Johnem Calem, pak už pracovali principiálnì s akustickými nástroji: a pøece se k jejich dlouhým tónovým prodlevám, rozvibrovávajícím prostor i lidský sluch, mùže hlásit repetitivní scéna jako k živné pùdì pro pozdìjší techno.

+ + +

Pøestože žiji v antitechnologických Èechách, kde nemá neformální elektronická muzika tradici, pøes komunikaèní kanály (The Wire, internet) vnímám elektroniku jako jeden z nejživìjších prostorù pro dnešní hudební vyjádøení. Jak píše Jiøí Koláø – nová forma je bez nového obsahu mrakodrapem, v nìmž bydlí žebrák. Notebooky, digitální zvuk a aktuální možnosti strukturování s sebou ale naštìstí už ve své podstatì témìø vždy nový obsah nesou. Úèastnit se jeho hledání je v tuto chvíli dobrodružstvím tvorby a identifikace.

<< < 1/1 > >>