Skúmanie abstraktných algoritmických priestorov v texte kódu, vo zvuku, v projekcii. Vytváranie audiovizuálnych performancií písaním kódu priamo pred zrakmi divákov v sebe skrýva mnohé úskalia. Veľa premenných. Preto je dobré, keď to človek nemusí robiť sám. Keď má okolo seba priateľov – Kolektiv. Kódovanie ako sociálna situácia. Pridať sa môžete aj vy.

 

mgd: Magdaléna Kobzová

mb: Martin Blažíček

jrzn: Jiří Rouš

joach: Jáchym Pešek

kg: Katarína Gatialová

gb: Georgy Bagdasarov

kof: Kryštof Pešek

gnd: Peter Gonda

lsde: Jonáš Svatoš

alex: Alexandra Timpau

mc: Michal Cáb

 

Kolektiv je „otvorené  medzinárodné združenie tvorcov algoritmických vizuálov a elektronických hudobníkov rešpektujúcich tradíciu live codingu, umeleckej formy využívajúcej živé písanie kódu, vytvárajúcej nástroje pre zvuk a obraz priamo pred zrakmi divákov.“ Kedy a ako Kolektiv vznikol? 

kg: Ja som sa ku Kolektivu pridala len nedávno, ako jedna z posledných, vo februári 2015. Pýtala som sa ostatných na počiatky, no počula som niekoľko rôznych a dosť zmätených verzií. Viackrát tam zaznela akási vernisáž Michala Cába.

gnd: Mailová archeológia: Prvýkrát sme hrali 23. 4. 2013 v pražskej kaviarni Nová Syntéza na warm-upe festivalu Lunchmeat. Oslovil nás Robert Palkovič, či nechceme robiť „live coding“. V tom e‑maile je už zahrnutá väčšina súčasných členov Kolektivu: Bagdasarov, Blažíček, Zábrodský, Rouš, Pešek, Cáb, ale sú tam ďalší. Ďalší koncert bol 16. 10. 2013 v Neone. Ďalší 24. 4. 2014 na Lunchmeate, ďalší 28. 4. 2014 na Cábovej vernisáži na Umprum. 12. 5. 2014 navrhol Blažíček v e‑maile názov Kolektiv. Očividne nás stvoril a prvé koncerty bookoval Robo Palkovič.

mb: Který vzápětí přestal s Kolektivem hrát. Pokud si pamatuji, tak Kolektiv vznikl dost spontánně, jedna věc je si spolu zahrát a druhá to opakovat vícekrát za sebou. V tomto ohledu nejde o skupinu, ale skutečně o kolektiv, kam patří ten, kdo chce. Proto jsem také navrhl název Kolektiv.

kof: Souhlasím s Martinem, Kolektiv vznikal postupně, ze začátku ani neměl jméno, šlo jen o  to, potkat se a zkusit si společně zahrát na nástroje, které jsme ovládali poměrně diletantsky.

mb: Myslím, že slovo diletantství hraje stále velkou roli.

kof: Ze začátku se také více hledaly formáty hraní, vzpomínám si na první výstup ve Veletržním paláci, který měl ducha téměř takového kontestu. Losovaly se tam dvojice, které pak hrály spolu, byla to docela legrace.

 

Má Kolektiv nejaké jadro, alebo je to od základu príležitostné zoskupenie?

kg: Aktuálne existuje skupina ľudí, ktorí dostávajú info o plánovaných akciách, okolo 13 osôb by sa dalo nazvať jadrom Kolektivu. Títo reagujú na výzvy a objavujú sa v zozname (!) príležitostných členov. Nie je to však nič nemenné, často s nami hrajú aj rôzni iní ľudia. Ešte nedávno zoznam členov vyzeral celkom inak, keď sa spätne pozriete na popisky k akciám v roku 2014. Táto sociálna dynamika je niečo, čo ma zaujíma; akým spôsobom sa obsadenie môže meniť. Ja som Kolektiv videla raz hrať a potom som sa ich už nepustila, aj keď kódovať sa len učím a ostatní sú väčší machri. Podľa mňa by mal Kolektiv zostať čo najviac otvorený, hoci niekedy je to nepraktické z pohľadu organizácie akcií. Na túto tému občas vznikne v e‑mailoch diskusia, kde zaznejú zásadné koncepčné otázky a ukáže sa, že to myslíme každý trochu inak.

mb: Úplně jádro nemá, jak to není skupina, může pod tímto názvem vystupovat kdokoli, kdo jako Kolektiv někdy hrál.

kof: Myslím, že Kolektiv stále nabírá nové i příležitostné členy, někteří se naopak načas vzdalují. Co se členů týče, jedná se o velmi organické sdružení.

 

Mávate stretnutia, skúšky?

kg: Stretnutia áno, občas, pred nejakými akciami, občas len tak spontánne, keď má niekto nejaký nápad. Nie je to nič pravidelné a vždy to vyžaduje aspoň jedného člena, ktorý to naozaj zorganizuje. Boli aj pokusy nájsť si stabilné miesto na skúšanie, ale zatiaľ zlyhali.

 

Ako Kolektiv naväzuje alebo sa vymedzuje voči doterajšej tradícii live coding a sieťových performancií ako napríklad the Hub, Slub alebo TOPLAP?

mb: To by asi lépe popsal Michal Cáb, já myslím, že se Kolektiv k této tradici nijak nevztahuje, neboť neřešíme nějaký až zas tak sofistikovaný problém kompozice v reálném čase. Myslím, že Kolektiv je spíše sociální situace, alespoň já to tak beru.

mc: Performativní praxe Kolektivu s live codingem souvisí v tom slova smyslu, že na daném místě před publikem programujeme a výstupem je audiovizuální událost. Na druhou stranu se Kolektiv od manifestu TOPLAP odklonil v tom, že nedodržujeme všechny jeho body. Například to, že všichni členové ukazují svůj kód v projekci, se děje výjimečně. Obecně se dnes praxe řady live coderů postupně a nenápadně posouvá ke code DJ-ingu. Co se týče inovací, rád bych zmínil hybridní akci, kterou jsme měli v Olomouci v rámci festivalu PAF – šlo o koncert, instalaci a workshop zároveň. Edukační potenciál, který obecně s live codingem souvisí, mi přijde důležitý.

 

Ako by ste charakterizovali vystúpenie Kolektivu po zvukovej a vizuálnej stránke?

kof: To je velmi těžké říci, já jsem tu performanci vlastně nikdy neviděl z pořádného odstupu. Pro hráče působí podle mě velmi imerzivně, jde o potřebnou koncentraci hráčů, navenek může vypadat až trochu okultně. Nějaký výraz se myslím postupem času už vylouhoval, ale pokaždé zní i vypadá Kolektiv trochu jinak.

mc: Výrazově se pohybujeme někde mezi minimal technem a noisem, občas se propracováváme k voidu. Obecně bych řekl, že na rozdíl od „apolinských“ live coderů, jako je Renick Bell nebo Alex McLean, je Kolektiv víc organický a dionýský. Dobrodružství improvizace…

 

Aké používate programovacie jazyky či prostredia? Je pre vás dôležité, aby programovacie nástroje, ktoré používate, boli open source?

mb: Nevím jestli nutně open source… SuperCollider, PureData, gnd a Jirka mají nějaké speciality. Jak jsem zpozoroval, lidé si často píší vlastní knihovny.

kof: Pro mě je free software (pozor na open source, to je něco jiného!) základním východiskem, až téměř podstatou při komunikaci se strojem. Snažím se také zpětně přispívat do komunitního softwaru a sdílet jednotlivé kreace s druhými lidmi. Beru to tak, že kód, který bych jistě rád poskytl kterémukoli členovi Kolektivu jsem schopen sdílet s kýmkoli dalším a budu mít radost, když na jeho základě vznikne něco dalšího, to by podle mě měla být podstata jakéhokoli softwaru.

gnd: Zo začiatku som používal Pure Data, ale potom sa mi na laptope odpálil grafický akcelerátor a ja som začal hrať priamo z grafickej karty na Raspberry Pi. Programujem vertex shader v jazyku GLSL, vyvíjam si k tomu vlastný nástroj. Teraz v tom hrám aj mimo live coding kontextu.

gb: Používam C, bash a potom všetko, čo stretnem v Linuxe. Základ algoritmu je ale v C. C kód produkuje základný prúd dát a potom to vediem do /dev/* alebo do interpretátoru.

mc: Většinou Pure Data, občas Tidal od McLeana – to je jednoduchý a poměrně expresivní jazyk k práci s patterny. Jirka Rouš používá Overtone. Obecně teď přichází vlna používání funkcionálních programovacích jazyků, jako jsou právě Tidal, Overtone nebo Conductive.

 

Do akej miery je výsledné vystúpenie výsledkom kompozície a do akej miery improvizácie? Máte vopred dohodnuté body, štruktúru alebo kľúčové momenty, alebo sa všetko rozhoduje priamo počas vystúpenia? Akým spôsobom?

kg: Všetky koncerty, ktoré som doteraz zažila, boli improvizované. Niekedy sa dopredu snažíme dohodnúť na nejakých pravidlách, najčastejšie len pár minút pred koncertom. Napríklad, že nebudeme hrať všetci od začiatku a v akom poradí sa budeme striedať, alebo budeme začínať konkrétnymi zvukmi – bielym šumom alebo určitými harmonickými tónmi, s čím potom voľne pracujeme ďalej. Prípadne stanovíme jednotný rytmus. Často si nepovieme nič a začneme hrať. To je možné zvládnut pri piatich ľuďoch, ale ak nás hrá dvanásť, je to horšie. Všetci to od začiatku tlačia naplno a polovica z nás sa vôbec nepočuje. Pre mňa sú záhadou konce performacií. Stáva sa, že sa trafíme a intuitívne všetci pochopíme, kedy stačilo. Občas sa niekto zabudne a zostane na konci desať minút sám. Ak nie sme obmedzení časom, performacie získavajú odlišnú dynamiku, odchádzame si zapáliť a potom sa vraciame, celé je to uvoľnenejšie a stáva sa to skôr akousi kolektívnou udalosťou. Publikum to už potom vzdáva.

mb: Což si myslím, že vlastně není úplně příjemné.

 

Ako spolu počas vystúpenia komunikujete?

mb: IRC, ale já třeba raději jen poslouchám. Není nutné vědět, kdo konkrétně co hraje, snažím se soustředit na celek.

kof: Ano, IRC je možnost, jak komunikovat, myslím, že se poměrně osvědčila při více komponovaných performancích nebo vzdálené komunikaci. Většinu času se pouze vzájemně posloucháme a pokoušíme se co nejlépe reagovat jeden na druhého. Nejčastěji se domluvíme na nějaké prosté dramaturgii před koncertem, a co se děje poté, je ve hvězdách.

 

Je možné počas hrania nejaké zdieľanie a výmena kódu prostredníctvom siete?

mb: Myslím, že ne.

Alex: IRC? 🙂

kof: Někteří z hráčů (Alex, Jáchym a já) používají síťovou komunikaci přímo při performanci. Je to výhoda prostředí pro zvukovou syntézu SuperCollider. Jedná se o textovou komunikaci, která je posílána přes lokální nebo vzdálenou síť a interpretována na jednom nebo vícero strojích. K tomuto účelu vytvořil Jáchym i kompletní knihovnu, tedy jakési rozšíření pro jazyk SuperCollider. Je dostupná jako free sotware na webu (https://github.com/k‑o-l-e-k-t-i‑v/SCKolektiv). Dá se říci, že tímto vzniká i unikátní záznam části performance v textové podobě.

kg: IRC na koncertoch občas používame, ale málokto sa na to počas hrania sústredí. Skôr to poslúžilo v prípadoch, keď hral Cáb z Tokia. Keď sa naša IRC komunikácia počas koncertu aj niekde premieta, baví ma tam písať odkazy pre ostatných a pre publikum. Hlavne keď už neviem, čo hrať.

 

Ako funguje vzťah medzi vizuálnou a hudobnou časťou vystúpenia? Sú vytvárané paralelne alebo sú navzájom prepojené kódom?

mb: To je otázka spíše pro gnd, ale občas vizuály hraje každý. Ve finále se, myslím, snažíme ukazovat nějakou vizualizaci toho, co hráč dělá, velmi různou formou. V poslední době je dost v oblibě SW Baudline, takže je patrné na projekci, co každý hráč skutečně hraje, a používá se to v kombinaci se zobrazeným kódem.

gnd: Zo začiatku bol vizuál priamo kód. Premietali sme svoje obrazovky, ľudia sa mohli pozerať na to, ako v reálnom čase tvoríme. Kód tu bol až performatívny, napr. veľké „bangy“ v Pure Data, ktoré zároveň robili zvuk a zároveň pri tom blikali. Bagdasarov riešil zvuk a obraz ako dáta tečúce priamo z pamäte počítača. Ja ako VJ používam analýzu zvuku a vizuál vzniká paralelne s tým, čo počujem.

mb: Pokud něco promítám já, většinou neukazuji vizualizace zvuku, ale vizualizace signálu, který vede ke vzniku zvuku.

kof: Vizuální stránce se přímo věnuje už pouze gnd. Vzpomínám si, že s Kolektivem jsem zpočátku hrál pouze vizuálně, postupem času jsem přešel do zvukové části, měl jsem pocit, že v ní mám více co objevovat. Dnes často využívám pouze FFT „vodopád“ nebo klasickou waveformu jako vizualizaci zvukového výstupu.

 

Aké miesto má live coding vo vašej individuálnej tvorbe? Čomu sa inak venujete?

kg: Pôvodne som kurátorka a grafická dizajnérka, o hudbe nič neviem. Okrem živého kódovania s Kolektivom hrám na svoj vlastný, doma vyrobený modulár a experimentujem so softvérovo definovaným rádiom.

mb: Pro mě je dost přirozené, že se praxe live codingu promítá i do dalších věcí, co dělám – naposledy jsem začal používat živě psaný kód pro dekódování a sonifikaci zvuků filmových 16 mm projektorů, pro detekci světla na plátně nebo pro ovládání stroboskopu.

kof: Pro mě je live coding expresivnější podoba toho, co dělám ze své umělecké setrvačnosti neustále. Nedá se přímo oddělit od zbytku práce, zasahuje způsob, jak nad věcmi přemýšlím.

Alex: Pracujem ako anarchitektka, takže live coding je jediná „umelecká tvorba“, ktorej sa práve venujem.

mc: Kromě toho, že se pro mě live coding stal přirozenou metodou jak dělat hudební improvizaci, chápu ho jako duležitý prvek v dnešní přetechnizované kultuře, kde je mezi uživatelem a nástrojem, který používá, velká míra neporozumění a odcizení. Live coding je jednou z utopických cest, jak toto neporozumění a odcizení překonat – právě tím, že vede ke studiu. Doufám, že live kódery brzo uvidíme v symfonických orchestrech…

 

Rozhovor sa presúva z kolaboratívneho online editora na živý IRC kanál.

 

Čím je pre vás live coding príťažlivý, vzrušujúci, alebo aký vlastne pre vás je?

jrzn: Je to dobrodružství… někdy… někdy ne…

kof: Nejvíc vzrušující je, že nikdy není jasné, co z  toho vyleze…

joach: Je to o způsobu myšlení.

kg: Mňa na live codingu zaujíma vzťah medzi hudbou, ako niečím intuitívnym, a čisto racionálnym procesom kódovania.

gb: Mňa zaujíma skôr syntax.

kof: Kódovat v reálném čase je prostě vzrůšo. Člověk si tím bystří reakce.

gb: Pre mňa je live coding hľadaním hraníc toho, čo zvládne počítač. Hľadanie, ako sa dá premeniť syntax na termodynamický jav.

kg: Ja vždy narazím oveľa skôr na svoje vlastné hranice než na hranice počítača.

gnd: Mňa live coding nezaujíma. Je to len jeden zo spôsobov tvorby.

kof: Člověk se naladí na nejakou vlnu s ostatníma a chvilku to pak při hraní vypadá, že to celé dává smysl, což je iluzorní a opojivé.

gb: Áno, a cítiš pod rukou horúci procesor.

jrzn: A stejne se nejzajímavější věci dějou, když je nedokážeš úplně popsat, myslím. Chaos. Ale ten způsob, jak si je v hlavě překládáš do něčeho, co by jsi popsat uměl…

kof: Nejhezčí na tom fakt je, když se ti to začíná sypat pod rukama…

lsde: A s vědomím, že se to brzy změní v něco jiného.

kg: A za chvíľu to celé skončí.

kof: Máš šanci reagovat, ale pod kontrolou to není nikdy, to mě vzrušuje třeba.

jrzn: Myslím, že živé kódování dává možnost ztratit se v síti jednoduchých popsatelných věcí, které v celku nechápeš.

kof: Pomíjivost… to je vono! I ten záznam těch performancí je nakonec nanic, nějak se to musí zažít teď a tady, jinak to pro mně nefunguje.

jrzn: Programování, které nemá žádný praktický výsledek, žadnej produkt = radost.

 

Koľkí z vás sa považujú za hudobníkov?

kg: Ja vôbec.

kof: No… v 90 % ne.

jrzn: Já třeba neumím v podstatě na žádnej nástroj hrát, jakože oficiálně, neumím noty.

joach: hudebnik -> ne

jrzn: Ale nějakou hudbu třeba dělám a docela často. Pokud se tomu dá říkat hudba. Asi mne to nezajímá, jestli jsem hudebník nebo ne.

gb: Ja viem čítať noty, ale keď je tam veľa krížikov, tak to nechcem čítať vôbec.

alex: <joach> hudebnik -> ne // <joach> robot-> ano

jrzn: !hudebnik

joach: if(!hudebnik) than?

jrzn: looser

joach: ))

 

Pýtam sa preto, že ma zaujíma rozdiel medzi improvizovanou hudbou a živým kódovaním. Prečo kód ako nástroj?

kof: O hudbu nejde, myslím. Je to zavádějící termín. Ale je fakt, že ten kulturní nátlak je hodně silný.

kg: Čo ja viem, mne ide aj o tú hudbu.

joach: Kód je pouze nástroj, to už tu padlo.

gb: Nemyslím si, že kód je nástroj, aspoň pre mňa. Nástrojom človek niečo vyrába.

lsde: Pro mně to je přirozený nástroj vyjádření většiny z nás.

jrzn: Počítač je nástroj.

alex: Kód je partitura.

mc: Kód je místy nástroj a místy partitura, ehm…

jrzn: Je to jen jiný způsob jak mu poslat příkazy. Nebo jí. Jakého je vlastně ten stroj rodu?

gnd: Takže si myslíte, že live coding v SuperCollider na koncerte nie je improvizovaná hudba?

kof: Myslím, že je to hodně o povaze jazyka a prací s ním…

kg: Podľa mňa je to normálne improvizovaná hudba, len vytváraná iným spôsobom.

gnd: -||-

gb: Pre mňa je v kódovaní zaujímavejší kód, nie to, ako to interpretuje počítač. Ten istý kód môžem použiť ako zvuk alebo ako obraz alebo poslať ho do ramky.

mgd: Ale nie je zaujímavé vidieť, čo z neho v tých jednotlivých médiách vylezie?

gb: Ak niečo vôbec vylezie, to už je radosť. Mám starý počítač, tak občas ho ten kód môže položiť.

 

Prečo už nepremietate svoje obrazovky? Nie je dôležité kód ukazovať?

gb: Myslím si, že je to dôležité, ale nejako sa to už nerobí, neviem prečo.

gnd: Tiež neviem, bolo to zaujímavé.

mgd: Väčšinou sa v kóde dajú vystopovať nejaké veci, aj keď človek nevie programovať. Pre divákov je to také nazeranie do kuchyne. A niekedy možno aj dôkaz, že sa to naozaj robí v reálnom čase a od nuly.

gb: Hej, presne. Má to aj didaktický význam pre divákov.

mc: Ano ano, a kromě toho se můžeš začít na koncertě jako divák „hrozit“ dřív, když vidíš že se v kódu chystá něco velkého, ale třeba to ještě nezní… 🙂

mgd: Myslíš, že divák vôbec môže spoznať, že ide o  živé kódovanie, ak sa nepremieta obrazovka?

gnd: Nie. Ale to je tá istá otázka, že či vidíš, že nejaký elektronický hudobník hrá naživo.

mgd: Áno, mnohým z nich ale táto ambivalencia vadí a vymýšľajú si rôzne interfejsy, s ktorými môžu byť od počítača ďalej a sú viac „fyzické“.

gb: Toto už je skôr o marketingu spoločností, čo vyrábajú koncept interfejsu. A hudobník dnes už hrá na interfejs.

mgd: Niektorí si tie interfejsy vyrábajú aj sami.

gb: Myslím, že nie úplne, vždy vychádzajú z určitej paradigmy toho, čo existuje na trhu.

mgd: Programovací jazyk je ale tiež nejaká paradigma, ktorá môže byť obmedzujúca, nie?

gb: Áno, preto ma zaujíma viac to low-level programovanie, ako C alebo pipovanie a rozprávanie priamo s hardwarom.

mgd: Čo je pipovanie, prosím ťa?

gb: To je funkcia, ktorá sa volá pipe, akože rúra. Môžeš data stream v počítači cez pipes prepájať, ako chceš. Je to podobné ako v modulárnom syntetizátore, len používaš raw data, trebárs z myši, a posielaš to napríklad do grafického čipu.

gnd: Mňa ten low level tiež celkom zaujíma. Teraz hrám vlastne tak, že programujem grafickú kartu.

mgd: Ako vyzerá taký kód?

gnd: Toto napríklad nakreslí kruh:

sqrt( (p.x – 0.5) * (p.x – 0.5) + (p.y – 0.5) * (p.y ‑0.5) ) < 0.4 ? vec3(1.) : vec3(0.);

mgd: Mne to príde veľmi abstraktné.

gb: Myslím, že to je presne to, čo je kódovanie. Jazyk je abstrakcia a neodkazuje k veci. Aj ten, čo používame, keď rozprávame.

mgd: Tento jazyk je ale veľmi presný. Keď tam dáš inú zátvorku, alebo spravíš preklep, už to nefunguje.

gnd: Áno, zvonku to tak pôsobí. Sú aj voľnejšie jazyky, ale väčšina má nejakú syntax. Niekedy nepotrebuješ definovať, akého typu sú premenné, alebo máš menej syntaktických pravidiel. Ale vždy sú to umelé jazyky, žiaľ, počítač pracuje v binárnej logike doteraz.

gb: Myslím, že zložitosť syntaxe vychádza z toho, že programovací jazyk sa snaží nebyť až tak abstraktný. Keby používal len čistú abstrakciu matematiky, bolo by pre kohokoľvek, kto sa vyzná v matematike, jednoduchšie pochopiť ho. Tá zložitosť je tam paradoxne preto, aby to bolo viac user (programmer) friendly.

 

Diablov advokát by sa spýtal, či live kóder musí predvídať dôsledky zmeny v algoritme, alebo či stačí, že je na ne zvedavý/á? Je potrebné porozumenie alebo stačí zvedavosť?

gnd: IMHO je dobré oboje, ale v určitom bode nechceš len donekonečna robiť „bordel“, a vtedy je potrebné algoritmu rozumieť a účelovo niečo vytvárať. Ale myslím, že v praxi sa robí oboje. Často ten algoritmus, keď mu rozumieš, skúšaš nejak modifikovať, rýchlo dopísať matematické modifikácie premenných, aby si videl/a, či tak nevznikne niečo fajn.

mgd: Ako často sa takto nájde niečo fajn? Percentuálne?

gnd: Presne v 23.42 % prípadov 🙂

—

Katarína Gatialová je grafická dizajnérka a kurátorka, v poslednej dobe sa začala hrať s digitalizovaným obsahom veľkých štátnych pamäťových inštitúcií. Aktuálne pôsobí v Prahe.

Martin Blažíček je filmár, mediálny umelec, kurátor a pedagóg. Zaoberá sa analýzou pohyblivého obrazu filmu, videa a živou audiovizuálnou performanciou. Od polovice nultých rokov využíva rôzne formy interaktivity médií, vytvára inštalácie a performancie spojujúce zvuk, obraz a fyzické objekty.

Kryštof Pešek je medziodborovo oscilujúci autor. Zaoberá sa predovšetkým recyklovateľným digitálnym umením a tvorbou pomocou algoritmov. Jeho práce vznikajú väčšinou na generatívnej báze a majú rozmanité podoby.

Jáchym Pešek je architekt, človek so záujmom o pochopenie chodu vecí, využívajúci okrem iného programovacie jazyky ako nástroje pre tvorbu geometrie, grafiky a zvuku.

Jonáš Svatoš je síce najmä programátor, neustále však skúma možnosti vyjadrenia v rôznych médiách, vrátane pohyblivého obrazu, umenia kódu, fotografie, živej performancie, divadla a inštalácie. Študuje na CAS FAMU a pracuje ako linuxový systémový administrátor.

Georgy Bagdasarov je hudobník, performer, filmár a pedagóg. Vystupuje v rámci viacerých hudobných a audiovizuálnych projektov, pričom využíva nielen digitálne, ale aj analogové nástroje: elektrickú gitaru, saxofón a gramofón. Je nomád a dohovorí sa všade.

Peter Gonda je vizuálny umelec. Venuje sa vydávaniu hudby, práci v rozhlase a v posledných rokoch čoraz intenzívnejšie divadlu.

Michal Cáb je umelec zaoberajúci sa noisovou improvizáciou, programovaním syntetizátorov a audiovíziou. Vo svojej pedagogickej a umeleckej praxi sa zameriava na aplikáciu otvoreného softvéru v rôznych oblastiach. Možnosti operačného systému Linux a programovacieho jazyka Pure Data využíva v galerijnom, koncertnom a divadelnom prostredí.

Alex Timpau cez deň pracuje ako nedisciplinovaná architektka. Do živého kódovania sa zamilovala pred dvoma rokmi na algorave v podaní niektorých členov Kolektivu. Adoptovali ju a odvtedy je jednou z nich.

Jiří Rouš je tvorca obrazových a zvukových algoritmov. Pre jeho tvorbu je príznačný záujem o rozpad, nedokonalé štruktúry a chyby. Blízka mu je hluková hudba a hluk všeobecne. V autorskej spolupráci s Františkom Týmalom a Davidom Šmitmajerom používa vlastnoručne skonštruované alebo upravené zvukotvorné a premietacie nástroje.

 

http://k‑o-l-e-k-t-i‑v.github.io/

Foto: Tereza Darmovzalová, Petr Bílek