Lab: Dům umění města Brna — Rostislav Koryčánek

everything is new but 3/4. http://34.sk english

Lab: Dům umění města Brna

Rostislav Koryčánek

Časy se mění. I v Domě umění.

click

Hlavní budova.

Dům pánů z Kunštátu, Galerie 99.

Výstava Planeta Eden. Foto Michaela Dvořáková.

Dům umění města Brna vyživuje a zároveň spaluje prostá skutečnost, se kterou je tato instituce spojena: historie tohoto domu začíná už v roce 1911. Existenci Domu umění je možné rámovat na pozadí historických událostí, které měly vliv nejen na podobu a funkci této instituce ale na celý středoevropský prostor. Dívat se na jeho stoletou historii je poučným exkurzem o proměně role zprostředkovatele umění a zároveň sledem postupného rozvolnění společenského zadání pro instituci, která se prezentací současného umění zabývá. Dům umění ve všech dřívějších i současných podobách fungoval jako „kulturní hot spot“ a v každé své etapě byl zaměřen na zprostředkovávání aktuálních uměleckých forem, ale zároveň v každé ze svých etap byl k této obecné a bohulibé roli přidán motiv, který měl praktický základ a díky němuž celé své století přetrval. Dům umění byl budován jako Dům umělců a stal tvořil zázemí pro Moravský umělecký spolek, který sdružoval německy mluvící umělce. Dům umělců byl strategickou kulturní infrastrukturou, jejímž prostřednictvím bylo možné komunikovat mezi umělci sdruženými uvnitř spolku a širokou veřejností. Vedle ochoty sdílet vzletné ideje o kráse, umění a mimořádném postavení umělce ve společnosti, byl motivem jeho existence předpoklad, že spolek je platforma, která umožňuje setkání tvůrce a potencionálního odběratele jeho děl. Étos umění jako kultivátora moderní společnosti, která touží i po jiné zakotvenosti než té, jež je dána ekonomickými a výrobními prostředky a jejich vztahy, se zde snoubí s všednodenní realitou umělce, který se snaží do ekonomických vztahů vstoupit.

Role Domu umělců se změnila s jeho poválečným přejmenováním na Dům umění. Snaha o zprostředkování uměleckého pohledu na svět a se světem samotným zůstává přítomná i na dále. Vymizel ale ekonomický motiv, který tmelil heterogenní členskou základnu spolku a jejich aktivity a naopak zbytněl ideologický důraz na úlohu umění ve společnosti. Tvorba socialistického „pozitivní umění“ nabralo na obrátkách a jeho političtí zastánci žádali vydatnou prezentaci. Zideologizování vystavovaného obsahu se nevyhnulo ani Domu umění, přesto se jeho hlavní role nakonec ustanovila v opozici vůči oficiální kulturní politice. Ve výstavních sálech Domu umění se objevila řada autorů, kteří byli například v Praze uvedeni na „černé listině“. Protirežimní duch a nekonformnost vytvořili z Domu umění kulturní enklávu a byli magnetem pro podobně naladěné tvůrce a publikum.

Po předání moci představitelů komunistického režimu jejich oponentům na konci 80. let 20. století nastala obecná euforie, díky které nebyla ztráta role zprostředkovatele ideologické jinakosti nijak bolestně pociťována. Ztotožnění s novou identitou a posláním nastalo až v druhé polovině 90. let minulého století. Vedle vědomí nenahraditelnosti kvality uměleckého zkoumání světa a nezbytnosti sdílení získaných poznatků s co nejširší veřejností bylo tématem vybudování nového hávu galerijní instituce, jeho služby a zázemí pro veřejnost a internacionalizace výstavního programu. V evropských galeriích obdobného typu (nesbírkových institucích), které nemusely absorbovat tolik ideologických přerodů a které byly nebo stále jsou předobrazem i pro Dům umění, bylo uvažování o aktuální podobě výstavní instituce v pokročilejším stádiu a jejich aktivity odrážely témata jako edukace, zábava, atraktivita, atmosféra a pospolitost. Kondenzát poznání, rozptýlení a identifikace. Identifikace pak hraje zvláštní roli a to i v případě Domu umění.

Rozpoznání nezaměnitelné identity je základní marketingový nástroj, který má své uplatnění také při řízení města nebo jiného většího celku. V tomto ohledu je výstavní instituce s kvalitním programem a kvalitním architektonickým zázemím vhodným nositelem nezaměnitelné identity, a tedy zajímavou součástí marketingu a propagace města. Pro návštěvníka je indikátorem kulturní úrovně daného města, měřítkem pro porovnávání s dalšími městy a konec konců jedním z motivů jeho návštěvy.

Nedávná rekonstrukce Domu umění výrazně přispěla k vylepšení diváckého zázemí, zvýšila kvalitu výstavních sálů a také napomohla modifikovat výstavní dramaturgii, ve které se v posledních dvou letech objevily velké výstavní projekty charakterizující daný rok. Projekty jako Formáty transformace, Planeta Eden, Joel Peter Witkin, Vystavovatel, Útroby architektury přispěly také k potvrzení velmi specifického postavení Domu umění, který má na české výtvarné scéně a která je do velké míry dána nefunkční výstavní infrastrukturou v centru uměleckého dění v Praze. Za těchto okolností přetlak výstavně neuspokojených kvalitních umělců posouvá pozornost na periferii a Dům umění je už prověřeným záchytným bodem. Konsolidace galerijního prostředí v Praze – především těch, které dokážou nabídnout dostatečnou výstavní plochu a patřičný servis – se zatím odkládá, a tak by se mohlo zdát, že Dům umění by mohl nadále zužitkovávat přetrvávající situaci pro sebe. Bohužel v tuto chvíli je poměrně složité komunikovat smysl Domu umění vůči jeho zřizovateli, kterým je město Brno. Nejde ani o apel na smysl podílu se na chodu výtvarného dění nebo na hodnotu samotného faktu, že určitá část uměleckého provozu je situována do Brna a i díky tomu má kulturní dění ve městě pozoruhodnou úrovň. Strastiplnější je, že pro politickou reprezentaci není zcela srozumitelný ani praktický dopad existence výstavní nesbírkové instituce v podobě marketingu města a jeho propagace. O to složitější to bude v nadcházejícím období, kdy část městem zřizovaných organizací bude muset řešit výrazné škrty ve svých rozpočtech. V tuto chvíli by se mohlo zdát, že ani utilitární motiv existence Domu umění nezaručuje jeho další setrvání. I takto jsem ale přesvědčen, že podpora výstavní instituce a zachování její programové autonomie je jedním z nejhospodárnějších využití veřejných finančních zdrojů.

poznámky a odkazy k článku
www.dum-umeni.cz

ďalšie články autora
Lab: The Brno House of Arts, Brno, Czech Republic 27-28

<< < 1/1 > >>